úterý 12. července 2016

Muž je sám, zbytek je dětství

Nevím jestli je to jen moje nebo jestli je to mužská podstata. Rozchodem a opětným spojením se svou partnerkou jsem prošel zvláštním procesem, na jehož konci jsem zůstal sám, i když s ní. Závislosti se ukázaly, zabolely a odešly. Mohl jsem zůstat a mohl jsem jít, ale neudělal jsem ani jedno ani druhé. Vyskytl jsem se ve zvláštním stavu nějakého uvědomění o mém světě, možná o životě. Už vím, že partnerka mě může podpořit ve stavech nouze, inspirovat v obdobích rozletu, vzrušovat v obdobích ……. , ale jako muž jsem sám, úplně sám a je to moje přirozenost. Jsem tady od toho, abych byl sám, jinak to nejde. Ale to neznamená být bez ní, bez partnerky.

Moje samota není o osamocení. Moje samota je o tom, že nitky vztahů jsou u mě a těch pár, které stále něco u někoho hledají jsou už jen zbytky sexuality, zbytky závislosti na něžnostech a zbytky nedosycenosti mé mysli – z podnětů, z promarněných příležitostí, z možností, které by mohly ….. zbytky dětství. Jinak jsem sám a je mi v tomto pocitu teplo, teplo zevnitř. Moje partnerka je jen krásnou bytostí vedle mě, která mě někdy doplňuje, někdy oslabuje a někdy obohacuje. Ale jsem sám. Ale ne ze vzdoru, ne z uraženosti a zatrpklosti. Jsem sám z lásky, z lásky k ní a nakonec i k sobě.

Když se dívám na její bytí vedle mě, tak vidím co jsem po ní chtěl a dát mi nemohla, co jsem viděl a nikdy tam nebylo, čím mě doplňuje a přesto mi to nedává. Jen tam je, protože jsem se tak rozhodl. Jsem sám, protože od ní již nechci ani matku, ani potvrzení své sebehodnoty, ani věrnost, ani oddanost. Vlastně nic z toho a přesto jsem rád, že tu je. Je kam se vrátit, je s kým vystoupit ze samoty, je s kým se podělit, je s kým se doplnit. A přesto jsem sám, protože se jí nedržím, není proč. Vesmír je velký.

Četl jsem jedno povídání od Osha o mužích. Přirovnával je k trubcům a mluvil o poslání žen, které je mnohem vyšší než poslání mužů – jsou nositelky života. Včely trubce použijí v určitém období a pak je vypudí, nejsou potřební, svůj úkol splnili. A co potom, když muž splní svůj úkol? Odpoutávám se, nejen od své partnerky, ale od všech žen, protože ony nás jen musí nalákat na svou sladkou vůni a pak....... Když to pomine, zbude jen náš princip. Princip tvůrce života, ale nositelkou je vždy ona. Tvořivá podstata je naším principem, jejím je péče a láska.

 Jsem sám, ale jen proto, že sexualita už je jen princip ve kterém žiji. Nebýt sám v tomto smyslu znamená toužit, očekávat, chtít a vyžadovat. Jsem sám, protože už nevyžaduji a neočekávám. Jsem sám přestože sdílím. Myslím, že jednou z podstaty partnerství dvou lidí je sdílení. Bez očekávání, bez předsudků, bez vyžadování. Nevím a nemohu vědět co prožívá ona, ale jsem s ní jen když umím být i bez ní. Po dvaceti letech společného jsem to pochopil. Ale nepochopil bych to, kdyby nebylo dvacet let společného. Dvacet let jsem musel očekávat, toužit, vyžadovat, abych pochopil. Ale musel jsem zažít závislost, abych pochopil svou podstatu – nezávislost.

Dnes je moderní být sami ještě před tím, než se někomu otevřít, opravdu otevřít. Vytvořili jsme si podmínky proto, abychom byli nezávislí materiálně a tak je mnoho nezávislých žen, úspěšných a nezávislých mužů. Ale materiální nezávislost nic neřeší. Ničeho v hloubi nás se nedotkne. Žijeme pak na povrchu. Ani nic nezačneme a už si myslíme, že tomu rozumíme, že jsme nad tím. Vstoupit do života ve vztahu znamená vztah žít a spojit se. Pak pochopíme co to znamená být sám. Musíš být s ní, pokud chceš pochopit svou podstatu - být sám. Jen skrze ní pochopíš co jsi zač. Tím, že jsi silný a nezávislý nic neriskuješ a nic nezískáš. Jen otupíš. 

Žádné komentáře:

Okomentovat