Je mi 50?

Jak mi může být 50, když vím věci, které se v 50 letech zažít nedají? Jak mi může být jen 50 a cítit toho tolik. Jak mi může být jen 50, když vidím tak velké obrazy světa, lidí, času…. Jak by to mohlo být? Moje tělo má možná 50 let, ale ten uvnitř….. ? Kolik je mu vlastně let?

Často ho poslouchám jak mluví s lidmi. Jen málo z toho co říká zažil, viděl nebo sám slyšel. Jak je to možné? Jak je možné vidět příběhy lidí, kteří tu byli před námi, jak je možné vidět příběhy, které tu byly před vámi? Co je to za prostor, který kolem sebe cítím? Co je to za prostor, který je mezi mnou a vámi, mezi vámi navzájem? Co je to za prostor, který se otevře kdykoli zavřu oči a ponořím se do sebe. Uvnitř není tolik místa kolik se najednou vytvoří, do kterého se moje vědomí propadne. Kolik je mi vlastně let? Co je to prostor? Co je to čas? Vše to splývá a já jen mezi tím …… co vlastně? „Jsem“ není slovo, které se do tohoto spojení hodí, protože vyjadřuje stálost, ale ta není. To jediné co je, je pohyb. A tak „jsem“ není dobré slovo. Je jen pohyb. Pohyb mojí mysli, pohyb mých očí, pohyb mé pozornosti, někdy pohyb mého těla, které následuji. Kdo ho následuje? Je to zvláštní být sám se ….. sebou?

Jak mi může být jen 50 let? Jedna moje část potřebovala skoro 50 let, aby pochopila, že již není dítě, že otec i matka už jsou pryč a svět veku jsou jen osudy, stejné jako je ten můj. Jedna moje část se teprve učí jít tímto životem a přesto je uvnitř něco, co tento život převyšuje, co není z těch předešlých 50ti let. Jak by to mohlo to dítě, kterým jsem ještě včera byl, vědět? Kde se to v tomto životě vzalo? Jedna část se teprve učí – v tomto životě, za těchto podmínek, v tomto čase a s těmito lidmi kolem sebe. To něco, co je větší než tahle malá kapka ví příliš mnoho, než aby to bylo jen tou kapkou. Není možné být jen tou kapkou, to by ten prostor nebyl tak velký, ta hloubka tak bezedná a srdce tak široké. Je tady něco víc než kapka, kterou jsem teď. Něco, co je prostor a čas, něco, co jde tam, kam moje kapka nevidí, ale dokáže to cítit. Ten prostor a čas sjednocuje všechno – zobecňuje zkušenosti, slévá dohromady zdánlivě oddělené, zjednodušuje věci do principů a ty se hroutí do jednoho bodu. Jednoho jediného místa za kterým je prostor nekonečna. Je to jako prolézt uchem jehly a ocitnout se v oceánu všeho a tím se i stát. A přesto jsem jen kapka vody …… stále ještě jen kapka vody.......