Včera jsem se vrátil z 5ti denního work-shopu, kde
jsme si procházeli časem svého narození. První otisky, první zkušenosti, první
nádech na tomto světě, tohle všechno ovlivní náš život mnohem více než si
uvědomujeme. To, co nedostaneme, a to se týká celého dětství, nejen porodu,
hledáme celý život v různých náhražkách úspěchu, moci, vztazích, sexu,
sounáležitosti s tím správným bohem nebo i v alkoholu a drogách. Je toho
hodně, čeho jsem se v běžném životě dotýkal jen na povrchu a co jsem si prožil v těch uplynulých
dnech do hloubky. Ale bylo tam i něco důležitého o co se chci teď podělit.
A jinakost. Bylo nádherné se tam potkat s mladým
mužem, který když říkal „Ja sem Polak“, tak měl při tom otevřené srdce pro
všechny Čechy, Slováky a Maďary. Prostě je jen součástí jisté tradice, jisté
historie, mluví jiným jazykem. Potkal jsem tam ženu, která za těch pár dní rozdala tolik
lásky, kolik někdo nerozdá za celý život. Uměla každému z nás připomenout
co je na něm krásné, obejmout nás tak, jako by byla opravdu naší mámou a v jejích
očích by tomu člověk uvěřil. Seznámil jsem se s mužem, který dokázal
mluvit o svém křehkém světě a nic se neptal, jestli to něco ubere na jeho
mužství. V tom všem jsme jiní. Každý máme svoje dary a krásu a to není
důvod k oddělenosti, ale naopak. Jsme barevní jako duha, jen se díváme
často špatným směrem, protože duha by bez barev nebyla duhou. A ti co si myslí,
že mají větší pravdu, větší právo na život nebo lepšího boha? Jen nevědí co
vlastně jsou. Ztratili se. To je vše.
S láskou, Martin
Žádné komentáře:
Okomentovat